Modrý Svině nadále nepolevují ve výkonnostním ani výsledkovém růstu. Třetí úspěšná sezóna v řadě katapultovala "Blueshirts" do páté ligy, kterou si klub zahraje po dvanácti letech v Hanspaulce úplně poprvé. Už jaro ukázalo, že tato meta není pro současný tým nereálným cílem a suverénní podzimní jízda to pouze potvrdila. Jak se zrodil možná trochu nečekaný, ale zcela zasloužený postup?
Přes léto kádr nijak neoslabil, naopak konkurence ještě vzrostla. Do týmu se vrátil Michal Vrtiška a po sérii zdravotních patálií i Jirka Dymák. Zejména Michal přinesl svým důrazem v koncovce kvalitu do naší finální fáze a starost o góly se tak rozložila mezi více hráčů. Navíc jsme měli k dispozici dvě kompletní kvalitní "pětky" a prakticky nás netrápily problémy s docházkou, pokud tedy pomineme Pavlovy nejen "sparťanské" absence.
Ale právě našeho gólmana nelze ve výčtu příčin úspěchu rozhodně opomenout. Žádný zápas sice nebyl vyloženě "jeho", ale chytal naprosto spolehlivě, omezil na minimum své kiksy z přemíry bohorovnosti a naopak dokázal v pravou chvíli vytáhnout důležitý zákrok. Mezi 3. a 10. kolem pustil v pěti zápasech pouze dva góly, což je možná nejlepší brankářský počin v naší historii. Na neproměněnou penaltu a minelu v rozehrávce proti Lazarethu se mohlo s klidem zapomenout, vyhráli jsme 2:1 i tak.
Dokázali jsme si rovněž vzít ponaučení z přípravných zápasů a zlepšili koncentraci v úvodech utkání. S výjimkou celkově nepovedeného duelu s Paloučkem nás tak nikdo v první desetiminutovce nezaskočil. Ani my jsme ale většinou žádnou přehnanou aktivitou nehýřili a to podstatné se často odehrálo až ve druhé půli. Nejlépe to snad ilustruje fakt, že jsme odehráli rovnou tři bezbrankové poločasy, abychom všechna utkání nakonec vyhráli, a to včetně demolice Opatovských kanonýrů 6:1 v herním i výsledkovém vrcholu podzimu.
Hned na úvod sezóny se podařilo napravit jedno z jarních selhání, s K.K.K. jsme už další bodovou ztrátu nepřipustili a vyhráli těsně 4:3. Odplata se vydařila i proti dalšímu z kvalitativně slabších soupeřů Alténě, která nás v minulé sezóně připravila o stupně vítězů. Vítězství v předposledním kole nás definitivně posunulo do 5. ligy, naopak soupeř nakonec sestoupil.
Oblíbení Kamarádi odešli i napotřetí s debaklem, na vysokém vítězství 7:3 se dvěma brankami podíleli Vašek, Michal i Lukáš, tedy tři naši nejlepší podzimní střelci. A když se zásluhou Michalova důrazu a vlastního gólu soupeře podařilo udolat už zmíněný Lazareth, byl náš zářijový start přesně takový, jako jsme ho chtěli mít - tři zápasy, šest bodů.
Pak ovšem přišel Palouček a ten nám znovu tvrdě ukázal, kde jsou naše limity. Prakticky za čtvrt hodiny vedl soupeř 3:0 a víceméně nám nedal vůbec šanci vrátit se do zápasu. Duel nám nevyšel herně ani takticky a rovněž individuální výkony měly k ideálu hodně daleko. Konečný výsledek 2:4 se nakonec jevil jako milosrdný a my byli zase nohama na zemi.
Následoval čtyřboj těžkých zápasů, které měly rozhodnout o tom, zda byly naše předsezónní ambice oprávněné či nikoliv. Nebezpečné Opatovské kanonýry jsme zlepšeným výkonem po přestávce rozebrali na prvočástice, když zazářil do té doby spíše kritizovaný Lukáš, Polnohospodár jsme vymazali po možná nejlepším defenzivním výkonu podzimu a vyhráli 1:0 a proti oslabeným Dromedarians to nakonec byl jen povinný dvoubodový zisk.
A tak už před duelem s AC SK FC jsme byli v situaci, kdy nám případný plný bodový zisk s ohledem na dobrý los prakticky zajišťoval postup. I tenhle zápas jsme dobře začali, jenže po dost smolné situaci, kdy Lukáš při rozehrávce uklouzl po míči, jsme inkasovali vyrovnávací gól do šatny. Do zápasu už jsme se vrátit nedokázali, výkon jako proti typologicky stejným Kanonýrům jsme zopakovat nedokázali a protivník celkem bez problémů dokráčel ke konečnému vítězství.
Teď jsme naopak byli v situaci, že pokud jsme nechtěli spoléhat na dodatečný postup ze třetí příčky, tak jsme potřebovali poslední tři zápasy vyhrát. Jenže právě AC SK FC po zbojnickém vzoru opakovaně obdarovávalo slabší týmy, což nám nahrálo. Stačilo tak trochu vydřené vítězství nad Altem a dobrých prvních patnáct minut proti Alténě, abychom do posledního zápasu šli s tím, že už máme splněno.
Ani proti Zahořanům, které ještě teoreticky bojovaly o záchranu, jsme ale nepolevili a rekordní sezónu vyšperkovali devátým vítězstvím z jedenácti ligových duelů. Pro srovnání, v do té chvíle nejúspěšnější sezóně, což byla shodou okolností ta předchozí, jsme dokázali zvítězit šestkrát, a už to bylo v tu chvíli bráno jako velký úspěch.
Tajné sny veteránů a ambice nové generace společně došly svého naplnění. Ovšem to pravé dobrodružství teprve začne. V páté lize se podle mnohých láme Hanspaulka mezi "srandafotbálkem" a skutečným malým fotbalem a vyloženě nefotbalový tým už tady prostě nenajdeme. Také se zřejmě budeme znovu učit vyrovnávat se s porážkami, kterých bude rozhodně více než v předchozích sezónách, kdy jsme z 33 zápasů prohráli pouze šest.
Stále sice platí, že zachránit se bývá jednodušší než postoupit a zisk okolo deseti bodů potřebných k udržení je rozhodně v našich silách. Výsledky proti naším souputníkům na pomyslných stupních vítězů ovšem varují, s Paloučkem a AC SK FC jsme neuhráli ani bod a ani jeden z těchto celků by nepatřil v "pětce" k těm silnějším. Také je otázkou, jak rychle se dokážeme sžít s novým domácím hřištěm v Malešicích, kde jsme dosud nehráli. Pokud si ovšem opory udrží podzimní formu a zvládneme dobře vstup do soutěže, není onen mýtický klidný střed tabulky mimo naše možnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat